Život v administrativně rozděleném bytě

Bydlíme v administrativně rozděleném malém bytě, tj. stavebně bez jakýchkoli protihlukových opatření (= původní velký byt byl po válce administrativně rozdělen na 3 menší bytové jednotky, ovšem nikoli „stavebně“ – pouze se každé původní dveře po válce zakryly slabou dřevotřískovou stěnou / lištou, lišta se přemalovala, zakryla skříní apod. – a nové 3 byty – z původního velkého – byly na světě).

Sdíleli jsme poslední 3 roky s cizinci nejen tento administrativně rozdělený byt (soused byl vynalézavý a mimochodem naprosto znehodnotil krásné vitráže nade dveřmi, historické tapety apod. – tapety strhal a vitráže přetřel bílou barvou, aby jeho ubytovací jednotka působila moderněji), ale sdíleli jsme s turisty i společnou předsíň – malý prostor, který zůstal společný pro naše 3 bytové jednotky.

A byly to silné zážitky: společnou předsíní procházely (víkend co víkend) skupiny 5–10 lidí (do ubytovací jednotky, která má asi 50 m²) a nám pomalu docházelo, že podnikání pana souseda (který mimochodem není ani české národnosti a v Čechách logicky ani nežije – pouze na dálku v centru Prahy podniká) pro nás zvukově znamená stále vnímat rachtání koleček kufrů, hluk, křik, smích, cizojazyčný zpěv. a opticky přijímat ve společné předsíni nedopalky cigaret (utípnuté v našich botách), polodopité plechovky piva (taktéž zaparkované v našich botách), poházené papírky atd.

Vrcholným zážitkem bylo vyházení našich bot z botníku (veselí turisté je rozházeli různě po domě, včetně do popelnice) a ukradli z předsíně i naše hliníkové schůdky.

Byt, ve kterém náš soused podnikal v rámci poskytování ubytovacích služeb, byl natolik malý, že veselí Francouzi, Němci, Angličané apod. trávili mnohem víc času na společné chodbě, neboť ubytovací jednotka má ještě společný záchod (na společné chodbě).

Spontánně si cizinci (naprosto všichni, ze všech „turnusů“) zvolili tuto chodbu se společným WC jako hovornu a společenskou místnost – pro své mejdany, hovory a zpěvy o životě, logicky i ve 3 hodiny ráno.

Paradox – hned za dřevotřískovou stěnou této mejdanové místnosti máme dětský pokoj.

Naše dcery už tedy (díky panu sousedovi a jeho klientům) poznaly ve velmi útlém věku „život“ – jeho vykřičenou verzi, v šíleném podání uvolněných turistů, kteří za zdmi bytů dělali a podnikali naprosto vše.

Naše dcery tedy už „znají Evropu a její obyvatele“ – cizince a turisty – i to, jak divoce a „svobodně“ tráví svůj volný čas v Praze po nocích.

Akustika prostě „dokonalá“ – díky spoluprožití v administrativně rozděleném bytě. A malý dovětek k našemu sousedovi – samozřejmě své podnikání zapřel, prý nikoho neubytovává, město přišlo o hodně velké poplatky… a stát i o daně.

My o klid a absolutní důvěru v systém státu i samosprávy.

Autor: p. Mandous